" Tohle není můj život "

9. února 2018 v 21:34 | Alex |  Téma týdne
Podle mě je dost těžký, žít svůj život. Jsou spoustu lidí, kteří říkají co máš nebo co nemáš dělat. Nechápou že je to tvůj život, ne jejich.

Já jsem vždy byla zvyklá poslouchat ostatní. I když to bolelo. Neměla jsem sílu se hádat. Myslela jsem že oni maji pravdu, že jsou dokonalí. A jsem člověk, který nic neznamená.

Ale nejvíc jsem poslouchala rodiče, dík ním jsem tady. Chtěla jsem si zavděčit. Chtěla jsem být dokonalá, hodná dcera, která je vždy poslouchá. Nikdy jsem si neuvědomila, že se měním. Neneviděla jsem lhaní, kvůli ním jsem začala lhát. Změnila jsem si úplně, svůje hodnotí, názory, vlastnosti a styl. Už jsem neměla svůj život, měla jsem život, kteří si přáli rodiče.

Přesně podobné to bylo i u přátel. Taky jsem nebyla já. Byla jsem člověk, kteří si přáli. Myslili, že mám stejně názory, že se smějeme společně. Že máme stejné náboženství. Ale pravda bylo, že všechno jsem dělala kvůli ním. Nechtěla jsem ztratit jediné opravdové přátele. Nechtěla jsem být sama, nevydržíla bych to.

Podobné to byla i ve škole. Tam jsem taky nebyla já. Byla jsem člověk, který vůbec neumí bránit se. U rodiny a přátel jsem byla statečná holčina, která aspoň trochu brání sebe. Ale ve škole jsem, všechno nechávala líbit. Bylo mi úplně jedno, že se chovali ke mně jako odpadu. Ale pak jsem svoji bolest a zlost, vylévala na svoje rodiče a přátel.

Když na to takhle koukám. Uvědomuju si, že jsem vždy byla jiná podle společnosti. Nikdy jsem nebyla já, neměla jsem svůj život. Chtěla jsem mnohokrát se změnit. Ale když se člověk, naučí něčemu je těžké na to zapomenout.

Závěru bych vám řekla, máte svůj život, vy ho žijete, ne ostatní. Tak prosím kvůli lidém, si ho nezničíte. Jako já, když už nevím kdo vůbec jsem.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Marcela Marcela | Web | 9. února 2018 v 22:39 | Reagovat

Je to tak. I já kvůli rodičům byla hodná. Vždycky mi říkali, když se budeš vztekat nikdo tě nebude mít rád. A tak si to nesu dobrých 30 let. Když jsem byla ve škole nechtěla jsem ,aby mě neměli radi, tak jsem dělala všechno co chtěli. Když jsem byla s kamarádkami z baráku, běda jak nebylo po jejich. Vždycky jsem si vzpomněla na rodiče a na tu větu. Teď už je mi jedno kdo a  co mi řík, nebo jaký má názor na to co dělám. Já jsem já a dělám si co chci. Nikdy není pozdě změnit přístup hlavně k sobě ;-)

2 Alex Alex | Web | 9. února 2018 v 22:52 | Reagovat

[1]: Člověk, chce každýmu zavděčit. Jsem ráda že máte svůj názor na život.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama